Modré panstvo na Magistrátu hlavního města Prahy zase odkázalo občany do správných mezí. Na Mariánském náměstí se 20. května v 17. hodin konala měsíc předem řádně ohlášená demonstrace*. Organizovalo ji několik různých organizací, v žádném případě nelze říci, že jednostranně politicky definovatelných. Jedna věc je ale všechny spojovala a to požadavek okamžitého odchodu pražské politické galerky - Béma, Kněžínka, Janečka a Pecha, z mnoha různých veřejnosti více či méně známých důvodů.

Čirou náhodou zrovna na tento den naši pražští páni a vládci nachystali velkou očistu části omítky svého paláce. A protože takové práce se nejlépe dělají odpoledne či za smrákání, kdy je špínu nejlépe vidět, velký úklid se rozjel právě v této době. Mariánské náměstí bylo do polovice zapáskované, protože navíc prý z budovy padá omítka. Zaměstnanci Magistrátu by možná měli zvážit žalobu, protože jim samozřejmě nikdo nedal helmy, když si v tomto extrémně nebezpečném prostředí pendlovali dovnitř a ven (o pracovnících bez helem ani nemluvě). Omítka byla dokonce na tolik nebezpečná, že vedoucí živnostenského oboru se snažila přesvědčit spolu s policií organizátory, aby šli někam do pryč a nebo se alespoň vtěsnali do zadního koutu náměstí. Organizátoři tento požadavek odmítli.

Modrý radní je moudrý radní, takže byl připraven i na takovou situaci. Přesně před začátkem demonstrace vjela na náměstí největší plošina, ustavila se mezi demonstrující a vchod a začala pracovat. Motůrek s libým zvukem několika traktorů začal dolaďovat postupně všechny projevy řečníků, takže kdo nestál přímo u nich, měl ten komfort, že byl ušetřen většiny proslovů. Na plošině se také velmi pilně pracovalo, tři čtvrtě hodiny vyvážela nahoru a dolu dva pracovníky, kteří až po tomto čase za ironického potlesku demonstrantů pochopili, že možná by alespoň pro forma mohli něco dělat. Proto je za deset šest vyvezla plošina zase nahoru, kde se půl hodiny věnovali pečlivému leštění přibližně jednoho metru střechy. Poté sjeli dolu, efekt práce nebyl vůbec viditelný a plošinka odjela. Taky proč ne, demonstrace v té době už byla ukončena.

Posledním skvělým momentem, který plně umožnil občanům využít ústavou garantované právo na svobodu slova a shromažďování, byl příchod modré úderky čtvrt hodiny po zahájení demonstrace. Hromadně a spontánně s pečlivě natištěnými plakáty z jedné výrobny se hoši vejcometno-píšťalkového druhu a věku natlačili na shromáždění a začali vydávat různé zvuky a skřeky. Takže i ten zlomek slov, co dotíral někam dál, byl úspěšně zahlušen. Tady je nutno uznat, že alespoň trochu je po deseti minutách přibrzdila státní policie, která stádečko odvedla o pár metrů dál, kde už nerušeně mohli pokračovat v hýkání. Sice po zkušenostech** z modrého mítinku v Praze spořádaný občan mohl očekávat, že měštští biřicové po chvíli doběhnou ke svým státním kolegům, plakáty modrořvounů označí za reklamu a jejich chování vyhodnotí jako přestupek a panáčky odvedou na služebnu. Čirou náhodou se ale tentokrát nic takového nedělo. Blue boys zůstali až do konce a pobouřeně naprosto mimo kontext kvíkali (komické bylo, když například řvali proti ČSSD, i když zrovna řečník její chování kritizoval). V jedné chvíli je dokonce organizátoři vyzvali, aby řekli své argumenty na mikrofon. A tady nastal největší kámen úrazu, sice v centrále vyfasovali plakátky, ale nikdo jim nedal příručku, proč tam vlastně jsou. Takže protiargumentů se nikdo nedočkal, ale modrásci vydrželi za svůj grošík hlučet až do konce (zvláště hlasitý hýkot na konci hymny umožnil ocenit jejich intelektuální a společenské kvality).

 
P. S. Zlatý hřeb večera - omítka padající po celém okolí budovy z důvodů dešťů záhadně přestala padat půl hodiny po ukončení demonstrace a náměstí bylo odpáskováno.

*http://www.outsidermedia.cz/Demonstrace-za-odchod-Bema-Pechy-a-Knezinka-1.aspx
**http://modra-sance.blogspot.com/2010/05/posledni-kroky-ods-utoci-na-svobodu.html