Pan Kotrba na Britských listech napsal zajímavou úvahu. V podstatě shrnul absurdní situaci, ve které žijeme. Všichni lidé nadávají na vládu, ale jinak je klid po pěšině. Dříve – a jinde - takové počínání mělo za následek vznik nepokojů, revoluci a změny ve společenském uspořádání. U nás je na ulicích klid. V médiích je klid.

O to více to vře na internetu. Lidem pomalu dochází, že celý kapitalistický systém je postaven na okrádáni mas a rozkrádání státu za pomoci vládní a poslanecké chátry a jejich kumpánů. To ale nejde do nekonečna. Článek vzbudil pozoruhodnou reakci a objevilo se množství reakcí na něj. Autoři kritizovali, že nenapsal to či ono, co oni považují za důležité. Jenže o tom ten článek nebyl. Ten jen konstatoval, že u nás sice vznikají stovky všelijakých hnutí, spolků a iniciativ, ale jak autor říká, jsou rozdrobené a jejich účinnost je nulová. Lidé do ulic jen tak nevyjdou.

Někteří z respondentů se snažili navrhovat řešení. Třeba přímá demokracie jako jedna z možností. Tito lidé však zapomínají, že v kapitalismu nikdy žádná přímá demokracie nebude. Přímá demokracie může být jen ve společnosti, kde kapitalista nemůže ovlivnit život tisíců lidí, ve společnosti, kde nelze korumpovat. Úroveň přežití člověka v kapitalismu závisí na množství peněz, které vlastní, bez nich je nic a zdechne na ulici.

Každému je jasné, kam všechno směřuje. Lidé budou přicházet o majetek, nezaměstnanost a chudoba bude narůstat a poroste napětí ve společnosti. Ze začátku to bude nárůst kriminality a postupně porostou revoluční nálady a snahy změnit společenský systém. To bohatí nikdy nedopustí. To je doba na přímou demokracii boháčů a tou je fašismus. Fašismus je diktatura boháčů v čisté formě. I o tom se píše. Jak napsal jeden z respondentů: Je nejvyšší čas, protože s vleklou krizí se opět rojí fašistické tendence. Fašismus byl, je a bude oporou kapitálu, oporou těch, kdo mají moc, je to prodloužená ruka jejich teroru a strachu.

Štěpán Kotrba napsal jasně: "To, co dnes hlásají roztroušené iniciativy, je staré pojetí nepolitické politiky, které je zcela spolehlivě předurčeno k porážce v jakýchkoli volbách… "Staré pojetí" předpokládá angažovanost mas. Ale masy se neangažují. Až ale jednou vyjdou na ulici, stane se tak zcela jistě v křeči a dav nejsou občané. Dav je masa jedinců. Primitivní a ničící. Žádný samet".

Má pravdu a je to varování. V žádné reakci na Kotrbův článek jsem nečetl to jediné a jedině možné řešení. Začnu ze široka. Organizace lidské společnosti má dnes jen dvě možnosti – tedy když vynechám otroctví a feudalismus. Těmi možnostmi jsou kapitalismus nebo socialismus. Někdo může namítat, že je jich více, ale není to pravda. Každá společnost je buď založená na posvátnosti soukromého majetku nebo společenském vlastnictví. Samozřejmě může existovat mix mezi oběma druhy, ale podle poměru bude společnost inklinovat buď ke kapitalismu, nebo k socialismu.

Žádný z autorů se neodvážil navrhnout jako řešení socialismus. Všichni se bojí to slovo říci. V naší „osvícené“ době se stalo nadávkou. Jenže to, co jsme tady měli od února 48 do listopadu 89, nebyl socialismus. Ale u nás jiný socialismus nechtějí znát. Každý socialismus je nebezpečný pro všechny mocné a současnou vládní garnituru. A přitom jsme u nás už měli socialismus – slušný, řekněme demokratický socialismus. Bylo to od května 45 do února 48. Na tento režim ani dnes nikdo nenadává. Je více než tolerován médii i politiky. I když se o něm raději nemluví.

Mluví se o tom, že komunisté v roce 1948 svrhli demokratický režim. Ale byl to socialismus se vším všudy. Beneš tehdy nemilosrdně znárodnil banky a větší podniky. A to je přeci socialistické. Kdyby tenkrát nedošlo k tomu hloupému pokusu pravičáků o převzetí moci a vyšachování komunistů z vlády, mohli jsme tady mít slušný režim, nemuseli jsme zvonit klíči. Obávám se, že dnešní režim zvoněním klíčů neodstraníme. Bohužel se ale lidem do ulic zatím nechce. Zřejmě ještě "neryjem držkou v zemi" , jak zpíval Karel Kryl. Ovšem - co není, může být.

Závěrem tady mám něco, co jsem opsal na internetu: Z naší krize vedou jen dvě cesty. Obnovení socialismu a jeho následný vývoj, nebo nastolení neomezené vlády boháčů, tak jak nám ji předvedli v Německu před a během 2. světové války, a jak nám ukazují dnes. Celá „demokratická“ Evropa se vždy tak rychle podrobí, že to stojí až za zamyšlení. Žádná třetí cesta s bohabojnými boháči, kteří se dělí o své zisky s ostatními, neexistuje.